Katedrála (z katedra, označení biskupského stolce; též katedrální kostel nebo dóm) znamená předně hlavní kostel diecéze, sídelní kostel biskupa nebo arcibiskupa. Z převažující podoby gotických katedrál se v architektuře užívá označení katedrála či kostel katedrálního typu jako typologický pojem pro velký, tří- nebo vícelodní kostel s transeptem a chórovým ochozem lemovaným kaplemi obklopujícím kněžiště.
Hlavní kostel diecéze, respektive sídelní kostel biskupa či arcibiskupa. Používá se v rámci římskokatolické církve, řeckokatolické církve, starokatolické církve, anglikánské církve, pravoslavné církve a některých protestantských. Má-li biskup dva sídelní kostely, označuje se druhý jako konkatedrála (konkatedrální kostel).
Přestože katedrála může být nejvýstavnějším a majestátním kostelem v diecézi (či v zemi), zejména v období středověku a renesance, nebylo to nikdy nezbytnou podmínkou a (obzvláště v současné době, kdy často převažuje funkčnost nad velkolepostí) katedrální kostel může mít i skromnou budovu. Katedrály mohly být založeny přímo, nebo byly původně farními nebo klášterními kostely, které byly povýšeny na katedrálu. Katedrály se ve středověku stavěly jako drahé projekty a některé místní obyvatelstvo i bránilo jejich výstavbě ze strachu z neúměrného finančního (daňového) zatížení.
Architektonický typ
V architektuře termín katedrála označuje typ vícelodního gotického kostela, zpravidla trojlodí či pětilodí s ochozem (chórem) kolem presbytáře. Přesněji se hovoří o kostele katedrálního typu.
