Vektor představuje ve fyzice a vektorovém počtu veličinu, která má kromě velikosti i směr. Tím se liší od obyčejného čísla, neboli skaláru, které má pouze velikost.
Příkladem vektoru je síla — má velikost a směr, a více sil se skládá dohromady podle zákona o skládání sil - rovnoběžníkového pravidla. Vektory se ve fyzice obvykle popisují pomocí souřadnic, které ovšem závisí na volbě souřadnicových os.
V matematice je vektor definován jako prvek vektorového prostoru. Pokud je vektorový prostor konečnědimenzionální, lze v něm zavést bázi a dále souřadnice daného vektoru v této bázi. Souřadnice vektoru tvoří uspořádané n-tice čísel, označovaných jako složky (též komponenty) vektoru. Speciálně, pokud se za vektorový prostor volí kartézský součin množin reálných či komplexních čísel, tj. pokud je za vektorový prostor bráno
R
n
{\displaystyle \scriptstyle \mathbb {R} ^{n}}
či
C
n
{\displaystyle \scriptstyle \mathbb {C} ^{n}}
pro nějaké přirozené číslo n, tak se jeho prvky nazývají aritmetické vektory.
Počet složek vektoru souvisí s dimenzí vektorového prostoru.
