Scénář (historicky též scenario) je ve scénickém umění psané literární dílo určené k dalšímu zpracování. Užívá se v divadle, v televizi či ve filmu, a může mít několik podob. Osoba, která píše scénář, se nazývá scenárista/scenáristka. Scénářů je více typů, výchozí typ je literární scénář, který je hybridem mezi uměleckým dílem a technickým dokumentem, a při realizaci daného audiovizuálního díla je v branži čten lidmi několika profesí.
Rozdělení
podle autora
autorský – scenárista a režisér v jedné osobě
převzatý
podle originality
původní – napsaný pro daný typ realizace (film, divadelní hra, televizní seriál, …)
adaptovaný – převádí již existující látku/téma/dílo do filmové (divadelní) podoby
podle typu
bodový
literární
technický
Literární scénář
Literární scénář je detailnější než námět nebo synopse, ale méně detailní než technický scénář/režijní kniha nebo treatment.
Forma
Scénáře se po většinu éry kinematografie psaly na psacích strojích. V průběhu času se podoba literárního scénáře standardizovala zhruba na následující:
z historických důvodů se používá neproporcionální font, většinou Courier New
stejná velikost písma, i pro první stranu (většinou 11)
normostrana s cca 80 znaky na šířku, 60 řádky
okraje 1" nahoře/dole, 1,5-2" vlevo/vpravo
černá na bílém
jednostranný tiskPrvní strana obsahuje: titul (název), autora, verzi, číslo revize, datum, kontaktní údaje na autora (ty jediné zarovnané vlevo, jinak vše ostatní na střed)
Ostatní strany mají hlavičku a patičku, doporučuje se v nich uvést minimálně číslování stránek
Alternativně mohou literární scénáře vypadat tak, že na každé stránce jsou uvedeny dva sloupce. V tom levém je zaznamenán popis toho, co při dialogu (či monologu) postava dělá, jaká hraje hudba atd. V pravém sloupci je napsáno, co postava říká.
Prvky
jednání (nepovinné)
sekvence (nepovinné)
obraz/scéna
akce
postava
přechodScénář příběh rozděluje na obrazy (též scény, z anglického „scenes“).
