Magie je označení s nejasným vymezením, v zásadě se v pohledu na magii setkává i střetává mnoho výkladů, například hermetický (okultní) a etnologický (vědecký), a různé výklady se mohou vzájemně doplňovat nebo si odporovat. Etnologové magii často spojují se šamanismem a čarodějnictvím. Hermetický výklad považuje magii za pozůstatek dávné vědy, další teorie pak považují magii za vědění nebo schopnosti, které člověk ztratil. Okrajově se lze setkat i s názory, že se jedná o vědění sdělené mimozemšťany, s čímž prakticky koresponduje názor některých okultistů o tom, že magie byla lidem předána padlými anděly. Je také chápána jako určitý druh náboženství, který souvisí se snahou ovládat přírodní síly, které překračují momentální poznání společnosti a s vírou, že to za splnění jistých podmínek lze. Za magii lze proto podle Tomáše Halíka považovat jakoukoliv snahu člověka používat to, co považuje za Boha či božstvo, „ke svým službám, k plnění svých přání a psychologických potřeb“. Opakem magie je podle Tomáše Halíka modlitba.Lze říci, že magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu jako myšlenkového proudu. Jako taková si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující.[zdroj?]
Etymologie
Toto slovo pochází ze staroperského slova maguš, které označovalo kněze, obětníka a byli jím později nazýváni zoroastriánští hvězdopravci v Médii. Řecký výraz "mageia" (magie) je odvozen právě z tohoto perského termínu, přičemž v řečtině brzy nabyl pejorativního nádechu (kouzelník, čaroděj, šarlatán).
V průběhu historie se pojetí toho co je magie měnilo, vždy to však byla nauka určená úzkému okruhu zasvěcenců, kteří své učení předávali pomocí různých rituálů a složité symboliky.
