Lectio divina (latinsky Boží četba, svaté čtení) je metoda modlitby, rozšířená zvláště v římskatolické církvi. Samotný pojem lectio divina se objevuje již u Órigena, popis její dnešní formy se poprvé objevuje ve spise kartuziánského opata Guiga Scala paradisi, který pochází z 3. století. Přichází společně s mnišstvím. Je úzce spojována zvláště se spiritualitou benediktinského řádu.
Jde vlastně o rozjímavou četbu Bible, propojení četby biblického textu s vlastní modlitbou, meditací a kontemplací. Jako metoda četby Písma svatého neslouží k intelektuálnímu studiu biblických textů a nemá vést k teologickým úvahám, modlící se se při něm má spíše obracet k Duchu svatému, který podle katolické nauky tyto texty inspiroval.
Metoda
Lectio divina by měla předcházet modlitba k Duchu svatému, který podle křesťanské víry Písmo vnuknul (2 Pt 1,21) a který také vede jeho čtenáře k jeho správnému výkladu. Tato modlitba není nijak podrobněji stanovena, lze při ní použít některou z obvyklých formulí nebo vlastní slova. Prvním krokem lectio divina je čtení (lectio), který kartuzián Guigo definuje jako "horlivý a soustředěný pohled do Písma"" a přirovnává ji k "předkládání pevné potravy ústům".
Copyright 2024 puzzlefactory.com Všechna práva vyhrazena.
