Čínské znaky (čínsky: 漢字, 汉字, pinyin: Hànzì, český přepis: Chan-c', japonsky: Kandži 漢字, korejsky: Hanča 한자) jsou písemná soustava, která je používána pro zápis čínských jazyků (čínštiny, kantonštiny aj.), částečně japonštiny, příležitostně korejštiny a v minulosti též vietnamštiny.
Čínské písmo patří mezi starověká písma a jde o nejdéle soustavně používané písmo na světě. Existuje legenda o Cchang-ťieovi, která popisuje jeho vznik. Podle jedné verze této legendy byly čínské znaky vynalezeny, když Cchang-ťie (okolo roku 2650 př. n. l.), byrokrat za legendárního Žlutého císaře, na hoře Jang-sü (dnes v provincii Šan-si) lovil zvěř, když uviděl želvu, jejíž žíly přitáhly jeho pozornost. Inspirovala ho možná logika skrytá v těchto žílách a díky tomu se rozhodl studovat přírodu. Prozkoumal zvířata celého světa, krajiny světa i hvězdy na nebi a vynalezl první symbolický systém zvaný C' (字), jenž se stal prvním čínským písmem. Také se říká, že toho dne, když se znaky zrodily, čínský lid slyšel truchlení ďábla a viděl obilí padat z nebes jako déšť – to označovalo „druhý vznik světa“.
Pojmy a výslovnost ve znacích
V čínských znacích se neodráží výslovnost tak přímým způsobem, jako je tomu u latinky v případech mnoha jazyků.
