Kvetení je přechodné období mezi fázi juvenilní a generativní, období kdy rostlinám dozrává pyl a vajíčka. Pro rostliny rozmnožující se pohlavně je životně důležité načasovat přechod z vegetativního do reprodukční stadia tak, aby proces kvetení, s ohledem na nutnost úspěšného opylení a dozrání semen, proběhl ve vhodném ročním období (dostatek vláhy, tepla, opylovačů).
Rostlina musí vyhodnotit řadu vnějších i vnitřních faktorů. Mezi ně patří:
délka fotoperiody – jednoznačně určuje dobu, kdy má začít kvetení, jsou rostliny kvetoucí při dlouhém nebo naopak při krátkém dni (rozlišuje se roční doba)
spektrum světla – v hustém porostu je malý poměr modrého světla s krátkou vlnovou délkou (650 – 680 nm) ku červenému světlu s dlouhou vlnovou délkou (710 – 740 nm), rostlina ještě musí vyrůst výše
jarovizace (dlouhodobé působení teplot těsně nad bodem mrazu) – jarovizované rostliny jsou mnohem citlivější na délku fotoperiody, jarovizace je většinou nutná u víceletých a dvouletých rostlin, bývá kombinována s délkou fotoperiody
vyprodukování dostatečné biomasy u víceleté rostliny – rostlina má dobré životní podmínky
dostatek vláhy, tepla a výživy v půdě pro vytvoření semen
dostatečné množství hormonu nutného ke kvetení – např. giberelinu.Dlouhodobě se zkoumají možnosti, jak pomoci genů přimět rostlinu k růstu a kvetení v době, která vyhovuje přání člověka. Už je známo, že nepomůže jediný kouzelný "Florigen", ale že kvetení je ovlivňováno velice složitými pochody a navíc u různých rostlin rozdílnými. Nejčastěji se pro tyto výzkumy používá huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), merlík červený (Chenopodium rubrum) a merlík zední (Chenopodium murale).Většina vytrvalých rostlin vykvétá každoročně, ale existují i dřeviny, které kvetou s přestávkami, např. borovice, smrk a jedle po 3 – 4 létech, dub po 5 – 6 a buk až po 6 – 8. Na častost kvetení má vliv i znečištění půdy nebo ovzduší, to může prodlužovat období bez kvetení. U některých rostlin se vyskytuje tzv.
