Farnost (ze starořeckého παροικία – paroikía, přičemž pár-oikos doslova znamená „v domě“, má tedy význam „sousedství“; lat. parrochia, parochia či paroecia) je základní církevní správní jednotka v katolické, pravoslavné, starokatolické, anglikánské a několika dalších církvích. Sdružuje věřící dané církve nejčastěji na určitém území, spravuje ji farář a podléhá biskupovi dané diecéze. V katolické církvi je nejbližší nadřazená jednotka vikariát (děkanát). V protestantských církvích se obdoba farnosti obvykle nazývá sbor nebo obec.
Farnost zpravidla zahrnuje území vesnice nebo několika vesnic, města nebo jeho části, v některých případech může zahrnovat i celé politické území. Farnost je zpravidla vymezena územně, ale některé jsou vymezeny i tzv. personálně, např. národnostně nebo sociální skupinou (například v Praze existuje římskokatolická akademická farnost u Nejsv. Salvátora nebo polská římskokatolická farnost).
Farnosti představovaly ve středověku základ nejen církevní, ale i státní správy, v některých zemích se tak nejnižší státní správní jednotky jmenují dodnes (např. ve státu Louisiana v USA, na Barbadosu, na Ostrově Man nebo v Andoře).
