Pozdvihování (latinsky elevatio) je část katolické eucharistické bohoslužby, při které kněz pozdvihne konsekrovanou hostii a kalich s vínem. Věřící se přitom klanějí této Nejsvětější svátosti.
Pozdvihování je středověký obyčej, poprvé doložený u pařížského biskupa Odona ze Sully (1196–1208). Vyhovovalo tehdejší mystické a na viditelná znamení orientované zbožnosti a věřící, kteří tehdy přistupovali ke svátostem jen zřídka, je považovali za nejdůležitější součást mše. Pokud se v jednom kostele slavila eucharistie u více oltářů současně, věřící často přecházeli od jednoho oltáře ke druhému tak, aby mohli vícekrát spatřit tělo a krev Páně při pozdvihování.
V katolických obřadech nyní existuje dvojí pozdvihování – tzv. velké pozdvihování ihned po pronesení konsekračních slov, a poté malé pozdvihování na konci eucharistické modlitby. Navíc ještě kněz ukáže rozlámanou hostii po Beránku boží se slovy „Hle Beránek boží, který snímá hříchy světa.“ Jako prodloužené pozdvihování lze také chápat výstav Nejsvětější svátosti v monstranci, který věřícím umožňuje déle uctívat Tělo Páně mimo dobu konání vlastní mše.
