Druidové byli keltští duchovní a mezi lidmi měli výsadní postavení. Směli kupříkladu vstupovat na posvátná místa, na slavnostech měl druid první slovo, které pronesl dokonce dříve než král, na slavnostech vykonávali oběti a jejich slovo bylo mnohdy rozhodující. Z prací římských spisovatelů a válečníků víme, že dokázali dav běsnících válečníků jediným slovem zcela uklidnit nebo naopak přivést k zuřivosti.[zdroj?]
Keltští druidi
Přes všechno, co o druidech napsali Římané a křesťanští věrozvěsti (přičemž obě tyto skupiny měly zcela pochopitelně zájem vykreslit druidy v co nejhorším světle), dnes víme, že keltští druidi nebyli uzurpátoři a netěžili z domnělého primitivismu národa. Vykonávali oběti (v době ohrožení Římany i oběti lidské a pravděpodobně i s kanibalskými prvky), ale běžně zemědělské či řemeslnické (část úrody, předměty s náboženskými motivy,…). Měli zřejmě velké znalosti z oblasti bylin a přírodních surovin vůbec, jelikož to byli léčitelé a patrně ovládali i umění hypnózy, neboť, jak tvrdí historické prameny, dokázali zapříčinit, že zraněný necítil bolest, a jistě ovládali i astronomii a astrologii, jelikož už tehdy sestavili horoskop (stromokruh), který velice dobře koresponduje s běžným systémem slunečních znamení[zdroj?].
O učení a praktikách keltských druidů toho dnes mnoho nevíme, jelikož sami zakázali zapisování čehokoliv, co se týkalo rituálů a druidské nauky. Tyto záležitosti se předávaly pouze ústní formou. Všichni druidi se dokonce každoročně scházeli a vyměňovali si své poznatky. Jedním z míst kde se každoročně scházeli, bylo i město Carnut na území dnešní Francie.[zdroj?]Jen jednoho jediného druida známe jménem, a tím je Diviciacos z kmene Aeduů, který byl diplomatem a jako jeden z mála cizinců byl pozván do římského senátu, kde jednal s Caesarem. Jistou ukázkou toho, jak byli druidové vážení, je to, že do senátu byl vpuštěn i se svým štítem a mečem.
