Botanika - online puzzle

Botanika neboli rostlinopis či fytologie je přírodní věda spadající do velkého okruhu věd biologických. Zkoumá tu část přírody, kterou označujeme termínem flóra, tedy rostliny a ze spíše tradičních důvodů i houby, lišejníky a většinu řas. Naproti tomu prokaryota a další mikroorganismy patří do oblasti mikrobiologie. Za zakladatele botaniky je tradičně považován řecký myslitel Theofrastos.

Dělení oboru

Klasicky se botanika dělí na:

všeobecnou či teoretickou, která studuje obecné a společné aspekty rostlin,

speciální, která se zabývá jednotlivými rody a druhy,

aplikovanou, jež se zabývá využitím rostlin v hospodářství, zahradnictví a ochraně prostředí.Podle podobných otázek a metod lze rozlišit pět hlavních oblastí uvnitř botaniky:

morfologie rostlin:

morfologie v užším smyslu – vnější stavba rostlin

anatomie rostlin, – vnitřní stavba rostlin

histologie – nauka o tkáních

cytologie – jemná stavba buněk

fyziologie rostlin zkoumá obecné funkce a procesy

fyziologie látkové výměny

fyziologie vzruchů a pohybů

Vývojová fyziologie

ekofyziologie rostlin studuje ekologická přizpůsobení rostlin

systematika rostlin

taxonomie – uspořádání systému rostlin

paleobotanika

archeobotanika

geobotanika

fytocenologie (rostlinná sociologie)

floristika – studium druhů na určitém území

chorologie (studium areálů)

historicko-genetická geobotanika

ekologie rostlin

botanika v poli – sbírání vzorků, pokusné pěstování

aplikovaná botanika

agrobotanika

dendrologie

fytofarmakologie a fytoterapie

herbologie

lesnická botanika

pomologie

rostlinolékařství (fytopatologie)

Název a původ

Název botanika, odvozený z řeckého botané (tráva, pastvina) a botaniké techné, svědčí o tom, že nevznikla jako spekulativní věda, nýbrž technika či umění zacházet s rostlinami, zejména užitkovými a léčivými. Rostliny a jejich plody byly dlouho hlavní potravou člověka a téměř jediným prostředkem léčitelů, kteří shromažďovali a předávali znalosti o jednotlivých druzích rostlin a jejich léčebném použití. První známý náznak nějaké teorie rostlin zaznamenal Aristotelův žák a nástupce ve vedení jeho školy Theofrastos, ale ještě o 3 století mladší lékař Pedanius Dioscorides shromáždil své znalosti o asi 600 léčivých rostlinách ve spise Materia medica. Dioskoridův spis se hojně opisoval a zůstal hlavní autoritou ohledně rostlin až do 16. století.

V pozdním středověku se rostlinopisné znalosti staly součástí lékařského studia a při univerzitách se začaly zakládat botanické zahrady, až do 18.