Bůh je náboženský a obecně užívaný pojem, který označuje nadpřirozenou bytost nad všemi jsoucny, která je předmětem úcty.Polyteistická náboženství uctívají více bohů. Soubor božstev v polyteistickém náboženství se nazývá pantheon.
Monoteistická náboženství uctívají jediného Boha, který je nejvyšší bytostí, Stvořitelem a principiálním objektem víry. Mezi atributy Boha v monoteismu patří dokonalost, svatost, všemohoucnost, případně také všudypřítomnost a vševědoucnost.
Velcí bohové vznikají jako důsledek složitých společností.
Etymologie
České slovo bůh je všeslovanské (polské bóg, církevněslovanské богъ bogŭ, ruské бог bog) a vychází z praslovanského *bogъ „bůh“, ale také „bohatství, podíl, štěstí“. Praslovanský výraz vychází z praindoevropského *bhag- „(roz)dělit, dostat, požívat“, stejně jako staroperské baga „rozdělovatel, podíl, bůh“ a védské bhaga „pán, rozdělovatel“, jež je častým titulem božstev. Podobný původ má i řecké daimón. Původ těchto výrazů pro boha leží v indoevropském chápání božstev jako dárců bohatství.Významnými cizojazyčnými výrazy pro boha jsou latinské deus a řecké θεός theos, z nichž vychází například výrazy jako deus ex machina, Agnus Dei nebo deismus, respektive theologie, monotheismus nebo theogonie. Latinský výraz vychází z praindoevropského *deiwós „bůh, nebešťan“, to z *d(i)jéus „nebe“ a to zase z *di či *dei „vydávat světlo“ a souvisí s indoevropskou představou bohů jako nebeských a světelných bytostí.
