Útes je ostré skalisko příkře vystupující nad okolí. Může se nacházet nad terénem v horách, nad pobřežím, vystupovat z moře nad hladinu, nebo z mořského dna a být skryt pod hladinou.
Terminologie
Slovem útes popisuje čeština geomorfologické tvary, pro které mají jazyky především přímořských národů více názvů.
Horský nebo pobřežní útes
Útesy vznikají zvětráváním a následnou erozí a obvykle se nalézají na pobřeží, v horských oblastech, na srázech a podél řek. Většinou jsou tvořeny horninami odolnými proti zvětrávání; z usazenin to bývají pískovce, vápence, křída a dolomit, z vyvřelin pak žuly a čediče. U svého úpatí má většina útesů nějakou formu svahové suti. V suchých oblastech nebo pod vysokými útesy to bývá směs sesutých skal, v oblastech s vyšší vlhkostí půdy bývá suťovisko sotva znatelné. Sráz je typ útesu způsobený pohyby podél geologických zlomů nebo sesuvy půdy.
Charakteristickým znakem útesů jsou převisy a vodopády. Někdy z útesů na konci hřebene vyčnívají žebra nebo pokličky tvořené pevnějším druhem hornin.
