Tři králové
Mudrci z Východu, tradičně nepřesně označovaní jako Tři králové, jsou postavy z Matoušova evangelia, které se přišly poklonit Ježíši krátce po jeho narození v Betlémě a přinesly mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Až později vznikla tradice, že byli tři, že to byli králové a jejich jména Kašpar, Melichar a Baltazar, tyto informace se však v Novém zákoně nevyskytují.
Podle Matoušova evangelia mudrci přišli „od východu“, aby uctili „krále židovského“. Evangelium nezmiňuje jejich počet, přesto většina západních křesťanských denominací tradičně předpokládala, že byli tři, na základě tvrzení, že přinesli tři dary. Ve východním křesťanství, zejména v syrských církvích, je mudrců často dvanáct. Jejich označení za krále v pozdějších křesťanských spisech je pravděpodobně také spojeno se starozákonním textem Izajáše, který odkazuje na „krále [přicházející] k jasu jenž nad tebou vzejde“ nesoucí „zlato a kadidlo“.V nejstarších řecky psaných rukopisech Matoušova evangelia se píše, že z Východu přišli mágové (řec. μάγος, magos, plur. μάγοι, magoi), jež byli v pozdějších překladech bible označení za mudrce, v pozdějších letech je západní křesťanská tradice přetvořila v krále, a to s odkazem právě na cenné dary, které přinesli. Na základě těchto darů pak západní křesťanská tradice určila nejen jejich počet, ale také jim přiřadila jména Kašpar, Melichar a Baltazar, která měla odkazovat právě na jejich arabský, babylonský a perský původ.Samotné použité řecké slovo mág (μάγος magos) je odvozeno ze staroperského a babylónského maguš a z avestského magavan, tento termín pak odkazuje na kastu kněží Zoroastrismu, následovníků perského proroka Zarathuštry, kteří v rámci svého náboženství věnovali také zvláštní pozornost hvězdám, výpočtům nebeských úkazů a astrologii, která v té době byla uznávanou vědou, čímž si získali mezinárodní věhlas.
Právě tito perští hvězdopravci tedy měli potvrzovat proroctví o narození krále z knihy Numeri, na které se Matoušovo evangelium odkazuje, kde Bileám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda, nový král Izraele.
V západní liturgické tradici je svátek Tří králů ztotožněn se slavností Zjevení Páně a církev jej na západě i východě slaví 6. ledna. Tento svátek je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně, je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale všem; dává se rozpoznat jako král všech, které zastupují mudrcové z daleka.
