Literární fikce či pouze fikce je pojem popisující smyšlenost nebo imaginárnost světů, událostí a osob zobrazovaných v literárním díle nebo, ve smyslu užívaném zejména v anglosaském prostředí a v literární vědě, tato literární vyprávění samotná. V nejširším významu může být ekvivalentní výrazu literatura a zahrnovat také poezii a historickou a esejistickou tvorbu. Užší vymezení spojuje fikci s narativem (vyprávěním) jakéhokoliv typu. V nejužším významu, který bývá ovšem v praxi užíván nejčastěji, popisuje fikce pouze smyšlená vyprávění jako například romány, povídky nebo pohádky, nikoliv tedy texty historiografické nebo autobiografické povahy, jež jsou označovány za non-fiction.Poměr fikce k pravdě se v průběhu dějin literatury se měnil – existovala představa umělecké literatury jako lži, ale také tendence chápat fikci jako vyjádření vyšší pravdy. Tyto úvahy o postavení literární fikce jsou významnou součástí dějin západní filosofie v souvislosti s tázáním po podstatě skutečnosti. Moderní naratologická bádání problém fikce široce rozpracovala, zejména s nárůstem oblíbenosti teorie fikčních světů. Fikčnost představuje pro moderní filosofii a myšlení o literatuře významný problém, a to zejména pro svou dualitu: fikční světy jsou na jednu stranu ontologicky a epistemologicky oddělené od reality, na druhé straně jsou podle reálného světa modelované.
