Jako Latinská Amerika jsou označovány země amerického kontinentu jižně od USA, ve kterých se mluví jedním z románských jazyků: španělsky, portugalsky nebo francouzsky.
Do prostoru Latinské Ameriky spadají geograficky také Belize, Falklandy, Guyana, Surinam, Trinidad a Tobago a řada ostrovních států a závislých území v Karibiku, jazykově ale do tohoto prostoru nespadají.
Název odkazuje na románský původ jazyků přinesených do této oblasti kolonizátory a na s nimi svázané kulturní dědictví. Z celku Jižní a Střední Ameriky vyčleňuje Belize, (Britskou) Guyanu a Surinam a je diskriminativní vůči indiánským kulturám.
Poprvé bylo označení „Latinská Amerika“ navrženo v průběhu obsazení Mexika Francouzi (1862–1867), kdy Napoleon III. podporoval snahu arcivévody Maxmiliána stát se mexickým císařem.
Pojem Latinská Amerika bývá často mylně chápán jako synonymum pojmu Iberoamerika. Toto označení se však nevztahuje na země s francouzským kulturním dědictvím. Ani ono není politicky zcela korektní, neboť poukazuje na původ portugalských a španělských kolonizátorů – Pyrenejský poloostrov (Península Ibérica) – a indiánské kulturní dědictví pomíjí. Dalšími geografickými výrazy používanými pro tento region jsou pojmy Hispanoamerika, který je souhrnným označením pro španělsky mluvící země a Lusoamerika označující portugalsky mluvící Brazílii.
