Zahradní architektura (která je součástí oboru Krajinářská architektura) je obor lidské činnosti zabývající se plánováním, tvorbou a přeměnou nezastavěných prostor. Jde o všechny venkovní prostory, především parky, sportoviště a rekreační zařízení, veřejná prostranství a zahrady, ale i další volné prostory ve venkovských a městských oblastech. Současná krajinářská architektura, jako svébytný obor architektury nikoliv zahradnictví, se na vědecko-technické základně definuje jako esteticko-umělecká disciplína, jejímž ústředním cílem je vytvářet ekologicky a sociálně neporušené životní prostředí.
Krajinářský architekt je profese navrhující nové krajinářské stavby, nebo obnovu stávajících v krajině volné i městské (náměstí, ulice, nábřeží, parky, zahrady, remízy, aleje, cesty atd.) se záměrem vytvořit vhodné životní prostředí pro člověka, s vhodnými sociálními, užitkovými a estetickými atributy. Krajinářská (součástí je i tzv. zahradní) architektura se opírá o systematický průzkum stávajících sociálních, ekologických a dalších místních podmínek, procesy v krajině a navrhuje zásahy tak, aby přinesly požadovaný výsledek. Úpravy v rámci krajinářské architektury jsou mimo přírodních podmínek obvykle dále modifikovány řadou zásadních a někdy protichůdných faktorů, jako je například přání zadavatele a ekonomické limity.
V některých státech a oblastech, jako je Kanada (Ontario) a Santa Barbara, Kalifornie, musí být všechny návrhy pro veřejný prostor přezkoumány a schváleny licencovanými krajinářskými architekty. Krajinářští manažeři využívají své znalosti procesů krajiny k dlouhodobé péči a rozvoj krajiny. Často pracují v oblastech lesnictví, ekologii a zemědělství.
