Jícen
Slovo jícen (esophagus, oesophagus) pochází z řeckého οἰσοφάγος (oisophagos). Vzniklo ze dvou kořenů (eosin) nést a (phagos) jíst. Jícen je orgán trávicí trubice u obratlovců, spojující hltan a žaludek, případně předžaludek u přežvýkavců. Jeho hlavní funkcí je transport potravy pomocí peristaltických stahů. U člověka je dlouhý asi 25 cm a jeho průměr v klidovém stavu kolem 1,5 cm, který se ovšem mění podle velikosti polknutého sousta, může se roztáhnout až na dvojnásobek. Potrava v něm přetrvává po 2–3 sekundy. U člověka je uložen dorzálně za průdušnicí. Ve střední části krku probíhá nalevo od průdušnice, postupuje hrudní dutinou mezihrudním prostorem (mediastinem) mezi levou a pravou plící a následně otvorem zvaným hiatus esophageus projde bránicí do břišní dutiny, kde vstoupí do horní části žaludku. Během polykání se epiglottis sklápí dozadu, aby se potrava nedostala do hrtanu a plic.
Histologická stavba je tvořena čtyřmi vrstvami. Výstelku jícnu tvoří vrstevnatý dlaždicovitý epitel, sliznice je v klidu složena v podélné řasy, které mají schopnost vyhladit se při průchodu sousta. Nejhojněji zastoupenou části stěny je svalovina, v horní polovině je jícen tvořen příčně pruhovaným svalstvem a v dolní části hladkým svalstvem.
Jícen může být postižen gastroezofageálním refluxem, rakovinou, výrazně rozšířenými cévami zvanými varixy, které mohou silně krvácet, trhlinami, zúžením a poruchami hybnosti. Onemocnění mohou způsobovat potíže s polykáním (dysfagie), bolestivé polykání (odynofagie), bolest na hrudi nebo nezpůsobují žádné příznaky. Klinická vyšetření zahrnují rentgenové vyšetření při polykání síranu barnatého, endoskopii a CT vyšetření. Chirurgicky je jícen obtížně přístupný kvůli své poloze mezi kritickými orgány a umístění mezi hrudní kostí a páteří.
