Odvětví horolezectví mají společného snad jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu. U některých odvětví existují specifická pravidla lezení.
Horolezectví lze přibližně dělit podle terénu, ve kterém se leze
lezení na umělých stěnách, obvykle v hale
bouldering, lezení bez lana obvykle nízko nad zemí
sportovní lezení krátkých cest na skalách
pískovcové lezení je specifická varianta sportovního lezení se zvláštními pravidly a způsoby jištění reflektujícími specifické vlastnosti českých a saských pískovců
lezení v horách
bigwall, vícedélkové až vícedenní cesty na skále
lezení ledů
drytooling, překonávání skalních partií s mačkami a cepíny jako při lezení ledů
horolezectví v ledovcových velehorách
výškové horolezectví (ve vysokých velehorách)
buildering, lezení po budovách a mostech
závodní lezení, závodí se v boulderingu, lezení na obtížnost (lead), rychlolezení, ledolezení/drytoolingu na obtížnost, ledolezení na rychlostHorolezci nepůsobící v horách se někdy označují jen jako lezci, ale není to pravidlem. Pro pohyb v horách se také používá označení alpinismus, skialpinismus (kombinace horolezectví a lyžování) a jiné.
Různé podmínky přinášejí různé problémy. Obecně horolezectví v horách přináší náročnější klimatické podmínky, větší nároky na odolnost, větší objektivní nebezpečí. Vysoká nadmořská výška znamená snížený tlak, nedostatek kyslíku a riziko výškové nemoci. Ve sportovně pojatém lezení na skalách, umělých stěnách a boulderingu se zase provádějí různé náročné pohyby („kroky“) vyžadující mimo jiné extrémní sílu a koordinaci pohybů.
