Hermés (řecky Ἑρμῆς) je starobylý řecký bůh pastvin, stád a obecně plodivých vegetativních sil, ochránce cest a hranic, jehož uctívání pochází již z předmykénské doby. Jeho charakteristickými znaky v mytologii jsou lstivost a pohyblivost – je ochráncem nejen pro stáda navracejícím majitelům zatoulané kusy, ale i pro jejich zloděje, pocestným nejen pomáhá neztratit se, ale za noci je ze správné cesty i svádí, a hranice nejen střeží, ale i překračuje. Je tedy bohem ambivalentní šibalské povahy; i své pochybné činy však provádí s charakteristickou vynalézavostí a určitou ladností a důvtipem.
Toto jeho pojetí je později zatlačováno do pozadí a počínaje homérskou dobou nově vystupuje více jako posel bohů, především svého otce Dia, jehož rozhodnutí oznamuje a provádí, takže je prostředníkem mezi bohy navzájem i mezi bohy a lidmi; specifickým projevem této jeho funkce je, že jako Psýchopompos odvádí ze světa lidí zemřelé do podsvětí. Odtud se stává bohem všech dovedností, které s touto jeho rolí zprostředkovatele souvisí, tedy zejména výmluvnosti a přesvědčivého užívání řeči, vynalézavosti, myšlení a nakonec intelektuální aktivity vůbec, ale také např. chlapecké výchovy a tudíž i řeckých gymnasií, a bohem veřejného prostoru a tam prováděné činnosti, zejména obchodu a z něj plynoucího zisku. V této podobě je jedním z dvanácti Olympanů, z nichž je lidem nakloněn nejpříznivěji, a patří mezi nejpopulárnější řecké bohy vůbec, i když spíše než v oficiálním kultu je jeho uctívání rozšířeno v lidovém náboženství.
V římské tradici byl ztotožněn s numinem zisku Mercuriem, pod helénistickým vlivem i s jinými bohy. Obzvláště vlivnou se od pozdního starověku až do konce novověku stala postava Herma Trismegista vzniklá spojením s egyptským Thovtem, která však s vlastní podobou Herma jako antického boha souvisí jen velmi volně.
Jako pastýřský bůh je zobrazován v podobě zralého až postaršího vousatého muže s venkovským kloboukem, často ithyfalicky.
