Eroze ( z lat. erosio; erodere = vyhlodat) je přirozený proces rozrušování a transportu objektů na zemském povrchu (půda, horniny, skály aj.). Příčinou eroze je mechanické působení pohybujících se okolních látek – především větru, proudící nebo vlnící se vody, ledu, sněhu, pohyblivých zvětralin a nezpevněných usazenin. Eroze byla vždy existujícím přírodním procesem. Určitý stupeň eroze jako přírodního jevu může být prospěšný ekosystémům, ovšem zejména od 20. století se činností člověka zvyšuje eroze půd, což se projevuje rostoucím odnosem půdy.
Erozí není chemické rozpouštění hornin (koroze).
Věda o erozi a protierozní ochraně se nazývá erodologie.
První známý doklad termínu „eroze“ v angličtině pochází z překladu středověkého textu o chirurgii francouzského lékaře Guy de Chauliace (*okolo 1300, †1368) do angličtiny. Pod názvem The Questyonary of Cyrurygens (1542) text přeložil Robert Copland.
