Domestikace - online puzzle

Domestikace

Domestikace (též zdomácnění) je postupné cílevědomé přetváření divoce žijících druhů organismů (živočichů, ale i rostlin, bakterií, ...) v druhy domestikované, vhodné k chovu. Jedná se o vícegenerační proces, který spočívá v trvalé genetické modifikaci druhu, která vede k vrozené adaptaci na člověka. Tak může mít člověk i vliv sám na sebe a mluvíme tak o sebedomestikaci. Člověk o organismus pečuje, má značný vliv na jeho reprodukci a získává potřebné suroviny (mléko, kůži aj.). Tyto faktory přispěly k populační explozi.

Za domestikovaný organismus je považován takový druh nebo poddruh, který se rozmnožuje pod kontrolou člověka. Domestikované organismy se nemnoží ve volné přírodě, buď proto, že toho nejsou schopny, nebo proto, že byla volně žijící forma vyhubena. Pokud se domestikovaný organismus dostane do volné přírody a začne se množit nezávisle na člověku, označujeme ho za zdivočelý (např. mustang, pes dingo, městský holub). Proces opačný domestikaci se nazývá zdivočení neboli feralizace.

Některé druhy byly domestikovány už v dávné minulosti (neolitická revoluce), některé druhy teprve v nedávno uplynulých desetiletích, jako např. některá kožešinová zvířata. Za domestikované druhy musíme považovat také některé druhy ptáků chovaných v klecích, např. papouška andulku, japonskou křepelku, kanára apod., stejně tak jako některé druhy akvarijních ryb, např. paví očko (gupka), mečovka, rájovec, a podobně.

Během domestikace došlo k fyzickým změnám domestikovaných zvířat, např.: délka končetin, změna osrstění, tvar lebky, změny v CNS (hlavně omezení činnosti smyslového a pohybového aparátu), v rozmnožování nebo produkci mléka. Došlo také ke zmenšení velikosti mozku. Asi o 40 % se zmenšila část mozku ovlivňující chování jako agresi, reakce na stres aj. Fyzické změny ovšem nejsou hlavním znakem domestikace. Například domestikovaní sobi nevytvářejí příliš velkou řadu plemen a v podstatě jsou takřka k nerozeznání od svých divokých příbuzných. Životy řady seveřanů (Inuitů, Evenků, Čukčů, Khantů, Nenetů a dalších) jsou na sobech úplně závislé.

Toto soužití člověka se zvířetem způsobilo změny i u lidí. Tělo se muselo přizpůsobit na trávení živočišných produktů s velkým obsahem ochranných látek (např. tolerance laktózy).