Cévnaté rostliny - online puzzle

Cévnaté rostliny

Cévnaté rostliny (Tracheophyta) jsou velice početnou a úspěšnou skupinou vyšších rostlin (embryofyt), které na souši prošly obrovským rozmachem a dnes jsou ve většině suchozemských ekosystémů dominantní skupinou určující jejich ráz. K úspěchu jim dopomohlo několik charakteristických evolučních inovací, které jim umožnily lépe hospodařit s vodou a dosahovat větších (až obrovských) rozměrů. Novotvarem u cévnatých rostlin je kořen, složitý orgán tvořený buňkami různých typů, jímž čerpají vodu s rozpuštěnými minerálními látkami, jejichž vstup do těla mohou díky částečně hydrofobním buněčným stěnám buněk endodermis dobře regulovat. Přijaté roztoky jsou dále po těle rozváděny cévicemi, případně cévami xylému; organické látky vytvářené během procesu fotosyntézy jsou rozváděny odlišným typem vodivého pletiva, floémem. Právě přítomnost těchto vodivých pletiv dala celé skupině jméno (pravé cévy se nicméně nacházejí takřka výhradně u zástupců jediné linie cévnatých: u krytosemenných). Dalším důležitým znakem cévnatých je schopnost tvorby dodatečné, tzv. sekundární buněčné stěny zpevněné ligninem. Ta vyztužuje jednak vodivé elementy xylému, jednak umožňuje vytvářet velice pevné pletivo, sklerenchym, s ochrannou a mechanickou (podpůrnou) rolí. Díky kombinaci těchto evolučních zdokonalení jsou cévnaté rostliny schopny dosahovat velikých rozměrů (přestože řada jich je drobných) a osidlovat nejrůznější ekosystémy.

Sesterskou větví cévnatých rostlin jsou mechorosty – ve srovnání s nimi dobře vynikne evoluční plasticita a úspěšnost cévnatých. Na rozdíl od mechorostů převládá v životním cyklu (rodozměně) cévnatých diploidní sporofyt. Cévnaté rostliny jsou v dnešní přírodě zastoupeny jednak skupinou plavuní, jednak skupinou Euphyllophyta, kam patří kapradiny (včetně přesliček) a semenné rostliny (nahosemenné a krytosemenné).

Nejstarší pozůstatky cévnatých jsou známy ze starších prvohor, fragmentární nálezy je dokládají nejspíše již z ordoviku, podstatně lépe zachované nálezy jsou silurského stáří. K jejich velkému rozmachu dochází v devonu i v následujících epochách.