Šórindži kempó
Šórindži kempó (japonsky 少林寺拳法) je japonské bojové umění, které založil v roce 1947 Dóšin Só (často označovaný jako Kaiso, v češtině Zakladatel). Só pobýval v letech 1928–1945 na čínském území. O jeho přesném působení neexistuje mnoho dokladů vzhledem k tomu, že zde působil jako tajný agent japonského císařství. Pohyboval se zejména ve společnosti místních protivládních skupin. Zde se také setkal s řadou mistrů bojových umění, kteří byli nuceni po potlačeném boxerském povstání na přelomu 19. a 20. století žít v ilegalitě. V Pekingu studoval u mistra Wen Lao-š’, představeného mnicha severního kláštera Šaolin Ihermen-thuen. Později se při obřadu v klášteře Šaolin také stal jeho oficiálním nástupcem, 21. představeným této školy.
Působení Doshin So v Číně ukončila porážka Japonska. Po návratu do své vlasti v roce 1946 viděl, jak kapitulace a obsazení americkými vojsky vedla k totální demoralizaci, ztrátě osobních hodnot a úpadku do té doby hrdé japonské společnosti. Protože se stal v Číně současně zen-buddhistickým mnichem, rozhodl se, že bude zen-buddhismus vyučovat a pomůže navrátit poražené obyvatele k jejich původním kořenům. Nesetkal se však s velkým úspěchem, jelikož mu nikdo nechtěl naslouchat.
V roce 1947 učinil Doshin So další a tentokrát velmi úspěšný pokus získat si pozornost lidí. Zkombinoval bojové techniky, jež se naučil v Číně, jiné bojové styly, které znal a přidal svou interpretaci zen-buddhistické filosofie (Kongó Zen) a začal tento styl vyučovat. Toto lze považovat za založení Šórindži kempó. Je nutno říci, že tento styl není odnoží čínského kung-fu, ale zcela nový styl, který založil Doshin So na základě svých bohatých zkušeností s bojovými uměními a zkušeností z války.
„Šórindži“ je japonský název pro Šaolin, „kempó“ označuje metodu pěsti.
