Čtyřkolka je malé motorové vozidlo obdobné motocyklu se čtyřmi koly (umístěnými na dvou nápravách a ve dvou stopách, jako u automobilu). Je určena pro jízdu v terénu, kde má díky menším rozměrům a hmotnosti lepší průchodnost než terénní automobil, a oproti terénnímu motocyklu je méně náročná na jezdce a umožňuje přepravu nevelkého nákladu, např. nářadí. Proto je vhodná např. pro dřevorubce či jiné lesní pracovníky. Běžný je přední a zadní nosič, existují i verze s valníkem. Za čtyřkolkou je také možné tahat přívěs (obvykle pomocí běžného tažného zařízení v provedení „koule“, jaké se u automobilů používá pro tažení přívěsů o hmotnosti do 3,5 t). Ve slangovém označení se pojem „čtyřkolka“ používá i pro označení osobních automobilů s pohonem všech čtyř kol (4×4).
Čtyřkolka má pohon buď zadních nebo všech čtyř kol. Protože je určena do terénu, postrádá často diferenciál zadní nápravy (pro lepší průchod terénem, navíc to snižuje výrobní náklady a poruchovost), který je nahrazen robustní rozvodovkou. Existují i větší valníkové verze se 6 koly (2 zadní nápravy). Čtyřkolka pro práci a pro jízdu v terénu bývá vybavena i navijákem.
Přestože je čtyřkolka vyvinuta a určena pro jízdu v terénu, často se díky módní vlně objevuje i na silnici, pokud splňuje homologaci. Na silnici však čtyřkolka spojuje nevýhody motocyklu (vystavení jezdce nepřízni počasí, malá pasivní bezpečnost, tj. ochrana jezdce při nehodě, malá užitná hodnota) s nevýhodami osobního automobilu (dvě stopy, nemožnost předjet kolonu stojících automobilů). Z hlediska bezpečnosti je však jezdec čtyřkolky ochráněn při nehodě lépe nežli na motorce.
