Sto roků samoty - online puzzle

Sto roků samoty (španělsky Cien años de soledad) je nejznámější román kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Vypráví o několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a osudech jihoamerické vesničky Macondo v průběhu století. V rodině Buendíů se neustále vyskytují podobné povahové rysy, především sklon k osamělosti a nedostatku citu. Román byl poprvé vydán roku 1967 v Buenos Aires. V češtině vyšel poprvé roku 1971, prozatím naposledy roku 2016. Všechna česká vydání jsou v překladu Vladimíra Medka. Román patří ke stěžejním dílům magického realismu.

Příběh

Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího jihoamerické městečko Macondo (smyšlené městečko, do kterého Márquez zasadil většinu svých románů. Bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19.