Spravedlnost - online puzzle

Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména pro právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.V oblastech různých vztahů (osobních vč. obchodních a pracovních (viz závazkové právo), kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy:

rovné zacházení se všemi – spravedlnost jako rovnost před zákonem,

přiměřené tresty i odměny – retributivní spravedlnost (viz společnost zásluh versus nároků),

spravedlivé rozdělování požitků i břemen – distributivní spravedlnost,

rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně – procesní spravedlnost.

Původ a význam pojmu

Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé primáty. Již batole přejímá smysl pro spravedlnost od rodičů. Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu. Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti.

„Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.“ — Platón

„Bez spravedlnosti, pokud nesledují společný zájem, co jiného jsou království než velké loupeže?“ — Svatý Augustin Římský právník Ulpian vymezuje spravedlnost trojím požadavkem:

„Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří.“Takto široký pojem spravedlnosti se od Aristotela rozděluje do několika typů.

Retributivní spravedlnost

Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena.