Sochařství je specifickou částí výtvarného umění, která představuje samostatnou svébytnou oblast výtvarného projevu spojující architekturu s malířstvím. Od obou se však liší užitou látkou i metodou.
Sochařství
Definice pojmu sochařství se s historickým vývojem postupně měnila současně se změnami technik práce i postupů ztvárnění, od původního zobrazování skutečnosti a uměleckých představ trojrozměrným objektem, přes prostorový plastický náznak v podobě reliéfu až po využití působení světla, které vytváří pomyslné objemy (světelné vodní, ohňové a kouřové plastiky apod.).
Práce sochaře
Sochy, stejně jako obrazy, jsou výtvory umělcovy obrazotvornosti. Sochaři, postupným otesáváním mramorových nebo dřevěných bloků nebo litím roztaveného kovu do forem, vytvářejí trojrozměrná umělecká díla. Jejich soch se můžeme dotýkat a vnímat tvar a strukturu povrchů jejich materiálů. Při pohledu z jiného úhlu se nám však jejich podoba může zásadně změnit. Sochy existujících i vyfantazírovaných lidí a zvířat i abstraktní sochy se nejen díky své trojrozměrnosti, ale i působením světla a dalšími vlivy (nematerializovány světlem) stávají zajímavějšími.
Rozdělení sochařství
Podle techniky
Podle techniky vycházející z vlastností materiálu, se dělí sochařství na dva základní druhy - sochařství skulptivní a plastické.
Skulptivní sochařství
Dílo je tvořeno odebíráním hmoty (kamenosochařství, řezbářství, glyptika)
Plastické sochařství
Dílo je tvořeno modelováním a přidáváním hmoty (štukatérství, terakotářství, ceroplastika a kovolitecké postupy)
Podle přizpůsobení sochařství architektuře
Ornamentální sochařství
Představuje architektonickou nefigurativnost jako přímou součást architektury.
