Pomocný biskup (též světící biskup, auxiliární biskup, auxiliář či latinsky auxiliarius) je v římskokatolické a východních katolických církvích biskup, který je přidělen k diecézi jakožto pomocník sídelního (diecézního) biskupa.
Nejčastěji je pomocný biskup jmenován zejména v případech, kdy je diecéze příliš velká či lidnatá na to, aby všechny povinnosti zvládl jediný biskup. Dalším případem je situace, kdy stávající biskup potřebuje výpomoc z jiného důvodu (např. protože mu postavení biskupa přisuzuje další společenské a státnické povinnosti nebo protože mu jeho zdravotní stav už neumožňuje plné nasazení, ale z nějakého důvodu zůstává v úřadu).
Činnost pomocného biskupa je často vymezena pro určitou část diecéze nebo určitou škálu činností. Běžný pomocný biskup nemá právo nástupnictví, ovšem v případě, že zde není nikdo s takovým právem, mohou být pomocní biskupové zvažováni Svatým stolcem jako obzvlášť vhodní kandidáti.
Každý pomocný biskup je zároveň se jmenováním jmenován titulárním biskupem.
Zvláštním druhem pomocného biskupa je biskup koadjutor (biskup spolusprávce), který má automatické právo nástupnictví po sídelním biskupovi (stává se sídelním biskupem automaticky poté, co ten odstoupí nebo zemře) a může mít i značně širší pravomoci než klasický pomocný biskup.
