Z výše uvedené definice vyplývá, že v případě skupiny
N
0
{\ displaystyle N_ {0}}
atomy charakterizované rozpadovou konstantou
λ
{\ displaystyle \ lambda}
aktivita těchto atomů je úměrná současnému počtu jader:
A
(
t
)
=
|
d
N
(
t
)
d
t
|
=
-
d
N
(
t
)
d
t
=
-
d
N
0
E
-
λ
t
d
t
=
λ
N
0
E
-
λ
t
=
λ
N
(
t
)
.
{\ displaystyle A (t) = \ left | {\ frac {dN (t)} {dt}} \ right | = - {\ frac {dN (t)} {dt}} = - {\ frac {dN_ { 0} e ^ {- \ lambda t}} {dt}} = \ lambda N_ {0} e ^ {- \ lambda t} = \ lambda N (t),}
kde:
N
(
t
)
{\ displaystyle N (t)}
- počet radionuklidových jader v tuto chvíli
t
{\ displaystyle t}
. Ztráta aktivity popisuje exponenciální výraz (předposlední z výše uvedené řádky):
A
(
t
)
=
λ
N
0
E
-
λ
t
=
A
0
E
-
λ
t
{\ displaystyle A (t) = \ lambda N_ {0} e ^ {- \ lambda t} = A_ {0} e ^ {- \ lambda t}}
kde
A
0
{\ displaystyle A_ {0}}
je počáteční momentová aktivita.
Aktivita nezávisí na jednoduchých fyzikálních nebo chemických procesech, jako jsou změny teploty, tlaku nebo chemických reakcí.
Jednotkou aktivity je bekerel, Bq:
1 Bq = 1 dezintegrace / 1 s
1 Ci = 3,7 · 1010 Bq1 Ci byl definován jako aktivita jednoho gramu radia-226.
Aktivita vypočítaná na jednotku hmotnosti radioaktivní látky se nazývá specifická aktivita. Specifická aktivita může být také vyjádřena jako délka (pro lineární zdroje), povrchy (pro ploché zdroje) nebo objem.
Aktivita látky bez nečistot se nazývá samoaktivita.
Viz také: saturační aktivita
== Nebezpečí aktivity a radiace
Aktivita neurčuje stupeň ohrožení ionizujícím zářením. Hrozba záření závisí na mnoha faktorech, jako jsou: typ záření, energie emitovaných částic, jejich průnik, typ radionuklidu (ať už je metabolizován nebo okamžitě vylučován z těla), metoda záření (zevnitř nebo zvenku), orgán vystavený záření.
