Pekingská opera, čínsky ťing-si, je nejznámějším a nejrozšířenějším druhem čínské opery. V roce 2010 byla Pekingská opera zapsána na seznam Světového dědictví, do kategorie dědictví nehmotného (Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva).
Forma
Hraje se bez kulis, ale s výraznými kostýmy a maskami, řadou akrobatických čísel, bojových umění, pantomimy a za doprovodu tradičních hudebních nástrojů (dvoustrunné housle er-chu, třístrunná loutna san-sien, tradiční loutna pchi-pcha, čínský roh, zvon suo-na, bicí nástroje pan-ku a ta-luo, činely bo, klapačky pchaj-pan atd.).
Původně byla většina oper velmi dlouhých, v současnosti se inscenují buď nejzajímavější pasáže (zejména pro turisty), anebo se diváci chodí dívat jen na část opery a v průběhu odcházejí a přicházejí. Ztvárňují se především náměty z čínských dějin. Od ostatních regionálních variant se Pekingská opera liší zejména užitím pekingského dialektu.
Čtyři role v opeře se stále opakují šeng (muž), dan (žena), jing a komická chou. Šeng a dan mají v zásadě standardní líčení, jing a chou líčení výrazné, nebo masku. Každá z rolí se dělí na několik subtypů, například u ženské postavy je jich šest podle věku – od mladé dívky až po stařenu. Specifickou rolí jsou opice, u diváků tradičně velmi oblíbené postavy.
Copyright 2024 puzzlefactory.com Všechna práva vyhrazena.
