Pagoda je označení pro buddhistickou věžovou stavbu, která se vyvinula z indické stúpy a je běžná ve východní a jihovýchodní Asii.
Výraz pochází ze sanskrtského výrazu bhāgavat ("posvátný, slavný", sanskrt. भगवत्), zkomoleného Portugalci. Pagoda měla původně sloužit, stejně jako stúpa, k uchovávání ostatků význačných mistrů či k uložení jiných cenných předmětů (súter aj.).
Pagody jsou obvykle stavěny v rámci chrámových komplexů či v jejich blízkosti. Většina pagod plní náboženskou funkci, někdy i funkce další - např. v Číně mají svým příhodným geomantickým umístěním ovlivňovat příznivě celý okolní prostor.
Termín pagoda může mít v různých zemích širší či ne zcela totožný význam: zatímco v Barmě či Thajsku může tento výraz často splývat s označením stúpa, ve Vietnamu se pagoda (viet. chùa) stala obecnějším pojmenováním pro kultovní místo a je jím běžně označován celý chrámový buddhistický komplex. V Číně (čín.
