Mayský kalendář
Mayský kalendář je historický astronomický kalendář mayského kalendářního systému. Je nejpokročilejším kalendářem domorodých obyvatel Střední Ameriky.
Mayský kalendář je cyklický, a souběžně se v něm opakuje několik cyklů. Tyto cykly (i jejich fáze) byly spojeny s různými bohy a kosmickými událostmi.
Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých pozorování opakujících se astronomických jevů. Mayové spojovali průběh času s úkazy na obloze – pravidelnými pohyby Slunce, Měsíce, planet, slunečních zatmění a konjunkcí.
Dosažená přesnost při výpočtech (dvacítková číselná soustava, jen sčítání, odčítání) je porovnatelná s výsledky novověké astronomie.
Mayská kněžská vrstva, při tehdejším cyklickém vnímání času, vykládala astronomické úkazy a dění na obloze astrologicky, a magicky i početní jevy plynoucí z průběhu cyklů kalendáře. Prováděné přesné a dlouhodobé datační záznamy z pozorování periodických úkazů, umožňovaly tyto jevy (zatmění, konjunkce) předvídat, a v relativně složitém kalendářním systému z toho vyplývalo i znalostní ovládnutí času a jeho měření touto teokratickou elitou. Vrstva kněží vedením a správou kalendáře řídila mayskou společnost a její chod v náboženské sféře (výklad a předpověď nebeských úkazů, věštby a určení osudů apod.), i praktickém životě Mayů (stanovení doby obřadů, zahájení válečných výprav, agrotechnické lhůty atd.).
Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů.Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.
