Listopadové povstání (polsky powstanie listopadowe) je vžitý název pro povstání polského lidu, armády a pokrokové inteligence proti ruské nadvládě, které probíhalo na přelomu let 1830 a 1831. Skončilo porážkou polských povstalců a utužením ruské nadvlády nad částí polského území, které Ruská říše získala ve třech děleních Polsko-litevského království.
Situace před začátkem povstání
Po zániku nezávislého Polsko-litevského království ve třech děleních jeho území mezi mocnosti Prusko, Rusko a Rakouskou monarchii v letech 1772, 1793 a 1795 byla nezávislost Polska částečně obnovena v roce 1807 z moci francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta, který po porážce pruské armády ve válce v letech 1806 - 1807 vytvořil z části pruského záboru polského území tzv. Varšavské knížectví. Mělo rozlohu 102 000 km² a za jeho vládce byl zvolen saský král Fridrich I. August. Knížectví dostalo i liberální ústavu, která byla kombinací polské květnové ústavy z roku 1791 a některých ustanovení Napoleonova občanského zákoníku z roku 1804. Po porážce Rakouské monarchie v roce 1809 se území knížectví zvětšilo ještě o část Západní Haliče, ale jeho existence v podstatě skončila s pádem Napoleona I. Bonaparta. Území Varšavského knížectví již v roce 1813 obsadila ruská armáda, která po porážce Napoleonovy armády v Rusku v roce 1812 pokračovala v jejím pronásledování. Vídeňský kongres ostatně v roce 1815 z části Ruskem zabraných území znovu obnovil Polské království, ale v podstatě jen formálně, protože jeho teritorium bylo spojeno personální unií s Ruským impériem. Polským králem se tak stal ruský car Alexandr I..
