Lateralizace mozkových funkcí
Lateralizace mozkových funkcí je termín označující funkční asymetrii hemisfér mozku. Asymetrie je běžná i u primátů. Snižuje se stárnutím.Mozková kůra je rozdělena brázdou, latinsky zvanou fissura longitudinalis cerebri. Tato brázda dělí kůru na dvě hemisféry a zároveň ji kříží kalózní těleso, které hemisféry propojuje. Mezi hemisférami se vyskytují i početné anatomické rozdíly, např. Sylviova brázda (sulcus lateralis) je delší v levé hemisféře, z čehož se vyvozovala rozdílná velikost planum temporale, což je část spánkového, neboli temporálního, laloku (současné výzkumy však naznačují, že příčinou nemusí být rozdíl ve velikosti mezi hemisférami, nýbrž členění kůry), markantní rozdíl představují i tzv. petalia, prohlubně vnitřní plochy lebečních kostí odpovídající tvaru hemisfér - pravý čelní lalok přesahuje levý čelní lalok dopředu, levý týlní lalok pak přesahuje pravý týlní lalok dozadu.
Kromě anatomických rozdílů se hemisféry liší i strukturálně a neurochemicky. Současné výzkumy se ale věnují především funkční asymetrii hemisfér, kde se funkcemi myslí kognitivní funkce. Lateralizace mozkových funkcí představuje specializaci hemisféry na určitou funkci nebo část funkce – např. paměť je lateralizována způsobem, kdy levá hemisféra zodpovídá za verbální paměť a pravá za paměť neverbální.Interpretace laterality hemisfér laickou veřejností většinou zahrnují vykreslování pravé hemisféry jako kreativní, duchovní, dobrodružné a oplývající úžasnou představivostí atd., kdežto levá hemisféra se považuje za racionální, logickou a vědeckou. Tyto interpretace, které se dají považovat za přinejmenším nepodložené a zjednodušující, nabývají podobu jakýchsi mýtů, které se i v současnosti těší velké popularitě. Jedním z možných důvodů vzniku těchto mýtů (kromě lidské záliby v kategorizování světa do binárních vztahů) je skutečnost, že lateralizace řeči v levé hemisféře umožňuje její jednodušší zkoumání oproti hemisféře pravé a na začátku moderního zkoumání bylo mnoho výzkumů věnovaných právě této problematice, pravá hemisféra však rozhodně není podřadná nebo méněcenná, spíš „mlčící“ a dlouho přehlížena. Nedá se tedy mluvit o jednoznačně dominantní a submisivní hemisféře, dominance se projevuje v jednotlivých funkcích různou měrou v každé z hemisfér. V současnosti se mnoho výzkumů zabývá právě funkcemi pravé hemisféry.
