Korán
Korán (arabsky القرآن 'al-Qurʾān', doslova: „recitace“) je hlavním náboženským textem islámu, spolu se Sunnou - autentickými výroky a činy Proroka Muhammeda. Korán je autentické Zjevení od Boha Jediného, sesílané Proroku Muhammedovi v průběhu 23let. Prorok Muhammad (prorok islámu, v češtině též uváděného jako Mohamed) pochází z rodu Proroků a Poslů, konkrétně z rodové linie Abraháma a jeho syna Ismaela. Muslimové věří, že verše Koránu byly Proroku Muhammedovi předávány třemi způsoby:
1) vnuknutím veršů přímo do srdce Proroka Muhammeda
2) prostřednictvím poslů (andělů), zejména přes anděla Gabriela jako zprávy od Jediného Boha (Alláha)
3) rozhovorem s Bohem, aniž by Boha Prorok Muhammed viděl (podobně jako hovořil s Bohem Prorok Mojžíš)
Korán je rozdělen na 114 súr (kapitol), které NEJSOU chronologicky uspořádány podle času zjevení (historicky první Mohamedovo zjevení se nachází až v 96. súře [1] Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine.), ale podle toho, jak to bylo Bohem přikázáno Proroku Muhammedovi. Každá súra (kapitola) se skládá z určitého počtu veršů (éjét). Nejstarší rukopisný exemplář je takzvaný Birmingham Manuscript. Dvě stránky Koránu o velikosti 33,3 cm × 24,5 cm zůstaly téměř 100 let nerozpoznané v univerzitní knihovně v Birminghamu. Jsou datovány metodou uhlíku 14C do let 568–645, což je období Mohamedova života, respektive doba těsně po jeho smrti. Identifikované karty jsou součástí sbírky Mingana čítající přibližně 3000 dokumentů z Blízkého východu.
Další rukopisné exempláře jsou uchovávány ve dvou přepisech, které se nyní nacházejí v Taškentu a v muzeu Topkapi v Istanbulu.
Korán a Sunna („cesta“) se skládá z hadísů (výroků Proroka Muhammeda a jeho činů) a síry (neboli Prorokova životopisu, který je naprosto nejpodrobnějším popisem života z dochovaných životopisů Proroků a popisuje život Proroka Muhammeda do nejmenších detailů), jsou základní zdroje islámského vyznání.
Korán je tzv.telegfrafickou zprávou pro věřící a je obsahově rozdělen Bohem Všemohoucím do několika hlavních sekcí:
1) Naprostou podstatou Koránu je tzv. Tauhíd - tozn., že pouze Bůh Jediný je oprávněn být uctíván a nic jiného ani nikdo jiný nemá právo být uctíván spolu s Bohem Jediným, který vše stvořil, posílal Posly a Proroky s Písmy, aby znovu a znovu lidem připomínali, že Bůh je pouze Jeden, je Dokonalý a nepotřebuje žádné přímluvce, společníky, pomocníky, syny ani manželky.
2) Bůh v Koránu zdůrazňuje opakovaně nutnost konání modlitby a dobrých skutků a bohabojnosti, za což patří věřícím odměna v podobě věčného života v Ráji. Bůh varuje před přidružovaním, před konáním zla, hřešením a nespravedlností, za což hrozí trest v Pekle, pokud se hříšníci nebudou ještě za života kát Bohu a prosit pouze Boha Jediného za odpuštění. Nikdo jiný hříchy odpustit nemůže. Bůh v Koránu popisuje průběh Soudného dne - absolutně spravedlivé zúčtování skutků Bohem Všemohoucím, odškodnění křivd všech, kteří utrpěli nespravedlnost a újmu od ostatních v pozemském životě.
3) Další částí Koránu jsou popisy z historie, popisy ze života Proroka Muhammeda a ze života Poslů a Proroků (Adama, Noema, Abraháma, Lota, Jonáše, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Árona, Ježíše a dalších).
4) Popisy vědeckých zázraků, z nichž některé mohly být potvrzeny teprve nedávno pomocí moderních vědeckých metod
5) Rozlišení toho, co je správné a bohulibé (halél) a toho, co je špatné a zavrženíhodné (harám)
Korán byl zapisován ještě za života Proroka Muhammeda a velké množství muslimů si Korán slovo od slova pamatovalo. V jednu knihu byl Korán zapsán nedlouho po smrti Proroka Muhammeda.
V Koránu Bůh dává Proroka Muhammeda muslimům za „krásný příklad“ ('uswetun hasenetun) laskavého, soucitného, pravdomluvného a důvěryhodného chování , který by muslimové měli napodobovat [2], takže nejen Korán, ale i hadísy (vyprávění o tom, co Prorok Muhammed řekl nebo udělal) jsou pro muslimy závazné.
Koránské verše NELZE vykládat svévolně na základě pocitů a subjektivních dojmů. Ale na základě instrukcí daných Bohem Proroku Muhammedovi.
V Koránu je zmíněno, že některé verše jsou rušeny verši novými [3] (princip abrogace) a právě tefsíry se mimo jiné zabývají tím, které verše byly zrušeny, proč a čím byly nahrazeny.
Tefsíry vycházejí:
a) z výkladu koránských veršů tak, jak je vyložil Prorok Muhammed na základě instrukcí daných Bohem
b) dále z výkladu veršů stejného nebo podobného obsahu popisujícího stejné nebo podobné téma
c) na základě toho, co předali společníci a následovníci Proroka Muhammeda
d) a v poslední řadě výklad na základě jazykového rozboru
Tozn., že tefsíry neobsahují subjektivní názory na výklad.
