Jižní Dakota
Jižní Dakota (anglicky South Dakota , oficiálně State of South Dakota) je stát nacházející se na severu Spojených států amerických, v oblasti západních severních států ve středozápadním regionu USA. Jižní Dakota hraničí na severu se Severní Dakotou, na východě s Minnesotou, na jihovýchodě s Iowou, na jihu s Nebraskou a na západě s Wyomingem a Montanou.
Se svou rozlohou 199 729 km² je Jižní Dakota sedmnáctým největším státem USA, v počtu obyvatel (900 tisíc) je však pátým nejméně lidnatým státem a s hodnotou hustoty zalidnění 4 obyvatel na km² je rovněž na 46. místě. Hlavním městem je Pierre s 15 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Sioux Falls se 170 tisíci obyvateli, dále Rapid City (70 tisíc obyv.), Aberdeen (30 tisíc obyv.), Brookings (25 tisíc obyv.) a Watertown (20 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Black Elk Peak s nadmořskou výškou 2208 m v pohoří Black Hills. Největšími toky jsou řeky Missouri, která tvoří část hranice s Nebraskou, a Big Sioux, tvořící hranici s Iowou.
Do oblasti Jižní Dakoty se první evropští průzkumníci dostali roku 1743 a následně si oblast začala nárokovat Nová Francie. Roku 1762 získali region, díky výsledku sedmileté války, Španělé, kteří jej přičlenili do místokrálovství Nové Španělsko. V roce 1800 se území vrátilo do francouzských rukou, ale již v roce 1803 odkoupily celou francouzskou Louisianu Spojené státy. Následně byla velmi sporadicky osídlená Jižní Dakota, která získala jméno ze siouxského slova „dakhóta“ (tj. „spojenci“), součástí teritorií louisianského, missourského, michiganského, wisconsinského, iowského, minnesotského a nebraského. Teprve v polovině 19. století začali Američané oblast zalidňovat a díky tomu bylo v roce 1861 zřízeno vlastní dakotské teritorium, které bylo roku 1889 rozděleno. Jeho jižní část se 2. listopadu 1889 jako Jižní Dakota stala 40. státem USA.
