Interpersonální komunikace je vzájemná komunikace mezi dvěma nebo více jedinci. Současná sémiotika připouští i komunikaci ne-lidskou (komunikaci na úrovni říše zvířecí a rostlinné, jistě i v interakci s říší lidskou – těmito specifiky se pak zabývají obory jako biosémiotika, zoosémiotika a další). Motivace ke komunikaci je v zásadě skrytá (latentní) funkce.
Potřeba komunikace
Potřeba komunikovat je přirozená. Každý komunikant má však jiné potřeby, týkající též intenzity komunikace. Někteří lidé potřebují častý a pravidelný kontakt, jiní komunikaci nevyhledávají tak často. Potřeba komunikovat je ovlivněna také zaměstnáním. Lidé, kteří ve své práci po celý den komunikují, si od komunikace potřebují odpočinout a věnovat se takzvané aktivní relaxaci. Záměrné a dlouhodobé vyhýbání se komunikaci může být ale příznakem psychické dysbalance.
