Keramický obklad je soubor keramických tenkostěnných desek (destiček) užívaných k obložení, tedy pokrývání stěn a fasád, případně i podlah. Obklad se na podklad lepí speciálním lepidlem a mezery pak vyplňují spárovací hmotou. Nejčastěji se používá k obkladu koupelen, umýváren, WC či kuchyní. Pojmem obkladačka se obvykle rozumí keramický obklad menších rozměrů určený k obložení stěn, na rozdíl od dlaždiček určených na podlahu.
Před rokem 1990 se v Československu standardně vyráběly jednobarevné obkladačky rozměrů 15 × 15 cm, dnes jsou od tuzemských i zahraničních výrobců k dostání obkladačky různých barev, vzorů i rozměrů (zřejmě nejčastěji 20 × 25 cm nebo 25 × 33 cm). Dnešní obdélníkové obkladačky se pokládají většinou na výšku, méně často pak na šířku (především v malých místnostech s vysokým stropem), zřídka na šířku v podobě vázaného zdiva (v každé řadě jsou obkladačky posunuty o půl šířky oproti sousední řadě). Toto je provedení „na vazbu“. Jsou-li obkládačky v rovných, svislých řadách, je to provedení „na střih“.
Při volbě druhu obkládaček (a také dlažby) je nutno rozlišovat, zda se jedná o vnitřní, nebo venkovnípoužití. Vnitřním obkládačkám v mrazu odprýská glazura a zcela se znehodnotí.
