Domácí násilí může mít formu:
Fyzické násilí (bití, škrcení, řezání, odpírání spánku, jídla…)
Psychické násilí (zastrašování, psychický nátlak, vyhrožování, nadávání, vytváření pocitu viny, nevhodné zacházení, nerespektování přání, ponižování, snižování důstojnosti, gaslighting)
Sociální násilí (snaha oběť izolovat od okolí – rodiny, přátel)
Sexuální násilí (znásilnění, vynucování sexuálního styku…)
Ekonomické násilí (kontrola nad příjmy a výdaji oběti, neochota poskytovat peníze na společnou domácnost…)Všechny formy násilí lze rozdělit na aktivní a pasivní (viz. pasivní agrese), přičemž aktivní je obecně čin vedoucí k cíli, pasivní je nečinnost vedoucí k cíli (mlčení, ignorování, neposkytnutí pomoci, neposkytnutí financí atd.)
V tomto kontextu je použit termín „verbální“ násilí namísto "psychický". Termín "psychické" je zde používán pro psychické utrpení, což mají za důsledek v různé míře všechny formy násilí. Jedná se zde ale pouze o formální výměnu slova.
Cyklus domácího násilí se dá rozdělit na 4 fáze:
stupňování napětí (většinou psychické týrání oběti)
násilí (k psychickému týrání se může přidat i fyzické násilí)
pokání (lítost agresora nad svými činy, prosba o odpuštění)
líbánky (pokud oběť odpustí agresorovi, následuje klidné období – naděje)V případě, že oběť svému násilnému partnerovi uvěří, že se to již nebude opakovat, dochází postupem času k přesunu ze čtvrté fáze do první fáze. Čím častěji se ale cyklus opakuje, tím silnější je brutalita útoků, a zároveň se fáze násilí rozšiřuje na úkor fáze pokání/líbánek.Uvedený model je samozřejmě zjednodušující, není nutné procházet přesně těmito fázemi, jak je popsáno. Často se postupně přidávají i jiné formy násilí, jako sociální či ekonomické.