Déjà vu (francouzsky „již viděno“, vyslovováno [deʒa vy]) označuje v psychologii jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného.
V běžné řeči nebo např. v divadelní kritice může ale znamenat také prostě něco, co „jsme už viděli“, co není originální, původní.
Psychologie déjà vu
Déjà vu jako psychologický termín poprvé použil francouzský psycholog Émile Boirac roku 1876 a zpopularizoval v knize Budoucnost psychologických věd (L'Avenir des sciences psychiques, 1917). Prožitek déjà vu je obvykle doprovázen pocitem důvěrné známosti, ale také něčeho zvláštního, neobvyklého až tajemného, dotyčný si je vědomý, že tento pocit známosti není opodstatněný. „Předchozí“ zkušenost je často přikládána předchozímu snu, ale mnohdy je přítomen pocit, že tato zkušenost byla jistě prožita v minulosti.
Zkušenost déjà vu se zdá být dosti běžná, jelikož průzkumy uvádějí, že asi 20 % populace uvádí, že pocit déjà vu alespoň jednou zažilo. Odkazy na zkušenost s déjà vu lze nalézt také v literatuře v minulosti, což značí, že nejde o nový fenomén.
(Pokusy o) výklad
Psychologové jev druhého nebo opakovaného, již známého prožitku vysvětlují určitou podobností současnosti se vzpomínkou nebo krátkodobým výpadkem pozornosti a jakýmsi zapomenutím toho, co jsme nesoustředěně pozorovali. Jev je s oblibou využíván v literatuře jako určitá předzvěst, varování před nebezpečím, upozornění na věštecké sny a podobně.
Copyright 2024 puzzlefactory.com Všechna práva vyhrazena.
