Architektura starověkého Říma je z velké části přejatá z řecké architektury a upravena pro účely starověkého Říma, čímž vznikl nový architektonický styl. Oba styly, starověkého Řecka i Říma, jsou často považovány za jeden subjekt z klasické architektury. Tento přístup je mnohdy[kdy?] považován za špatný a někdy brání schopnosti pochopit a posoudit rozdíl mezi římskými a řeckými stavbami a jejich funkcemi, zejména pokud se spoléhá pouze na vnější vzhled. Vliv řecké architektury na římskou je patrný v mnoha ohledech. Podobně tomu bylo i u etruských sousedů a předků, od kterých Římané převzali znalosti nezbytné pro budoucí římskou architekturu, jako byla hydraulika a konstrukce oblouků.[zdroj?]Bohatství a vysoká hustota zalidnění ve městech nutila Starověký Řím k objevování nových (architektonických) řešení. Velmi zásadní byl objev betonu, což umožnilo používání klenby a oblouků a společně s dobrou znalostí stavebních materiálů, jako byl mramor a kámen, Římanům umožnilo dosáhnout úspěchů v konstrukci a převážně veřejných staveb. Známými příklady mohou být akvadukty, baziliky nebo Koloseum. Podobné stavby byly stavěny v menším měřítku ve většině významných měst v římské říši a v mnoha případech se dochovaly až do dnešních dob. Architektura v římské říši fungovala jako propaganda a snaha ukázat světu velikost Říma, k čemuž sloužily třeba vítězné oblouky. Římské stavby se nacházejí i na vzdálených koncích Říše, jako je dnešní Sýrie, Vídně, severní Afrika a další.
