Tempo určuje v hudbě rychlost pohybu v čase. Každá skladba má své tempo, které se v notovém záznamu vyznačuje buď příslušným názvem nebo číslicemi, představujícími počet dobových jednotek (čtvrťových not) za minutu.
Číselné označení se provádí v notovém záznamu zápisem tzv. BPM (beats per minute), tedy (doslovně přeloženo) počtu úderů za minutu. Slovní označení tempa představují na rozdíl od číselného nikoli přesný počet dobových jednotek za minutu, ale jejich přibližné rozpětí. Základem, od kterého se odvozují, je tzv. „normální rychlost“, která odpovídá klidové rychlosti lidského tepu, tedy 60–90 úderů za minutu, a představuje orientačně střednítempo.
Změny tempa uvnitř skladby jsou na příslušném místě notového záznamu vyznačovány slovně.
Pro slovní označení se užívá většinou italského názvosloví.
Velmi pomalá tempa
Lentissimo/Adagissimo – nejpomalejší
Grave – těžce (40/min)
Largo – zeširoka, zdlouhavě (40–60/min)
Lento – pomalu, rozvláčně
Adagio – zdlouha, zvolna, pohodlně
Larghetto – zeširoka, zdlouhavě, ale rychleji než largo a pomaleji než andante
Pomalá tempa
Andante – krokem, volně, ale nikoliv zdlouhavě (60/min) Příbuzným tempem je např.
