Polynésie (z řeckého πολύ polý „mnoho“ a νῆσοι nēsoi „ostrovy“) je geografický a kulturní subregion v Oceánii, tvořený více než tisícovkou ostrovů středního a jižního Pacifiku. Pokrývá téměř 50 milionů čtverečních kilometrů oceánu, z toho asi 294 000 km2 zabírá ostrovní pevnina.
Mezi četné ostrovy a souostroví Polynésie se řadí například Havaj, Nový Zéland, Samoa, Tonga nebo Společenské ostrovy.
V Polynésii žije na 6 milionů lidí, z toho asi milion tvoří potomci původní obyvatel. Ti se nazývají Polynésané, patří do rozsáhlé rodiny Austronésanů a i přes roztroušenost po velkém území sdílejí příbuzné jazyky, kulturu i náboženství. Jde také o velmi zručné mořeplavce, kteří již v dávné době využívali účinné techniky navigace, například astronomii a znalost mořských proudů.
Dalšími dvěma významnými subregiony Oceánie, sousedícími s Polynésií na západě, jsou Mikronésie a Melanésie.
Etymologie
Slovo Polynésie (řecky "mnoho ostrovů") použil jako první Charles de Brosses, francouzský spisovatel a encyklopedista, v roce 1756, tímto výrazem však původně označil všechny ostrovy Tichomoří. S návrhem na užší vymezení tzv. polynéského trojúhelníku přišel až roku 1831 do geografického spolku v Paříži mořeplavec a objevitel Jules Dumont d'Urville, přičemž načrtl i termíny Mikronésie (řecky "malé ostrovy") a Melanésie ("černé ostrovy").
Nedávno přidané hádanky
