Nindža (také v anglickém přepisu ninja, japonsky 忍者) byl ve feudálním Japonsku jedinec speciálně vycvičený pro špionážní účely. První zprávy o nindžích se objevují od 6. století, tedy v období vlády císařovny Suiko. Konec období nindžů je spojován se začátkem období Edo, kdy Japonsku vládla rodina Tokugawa.
Nindžové byli mistry v umění dříve zvaném šinobidžucu (šinobi - vkrádat se), dnes známém jako nindžucu. Toto umění v sobě zahrnovalo jak různé druhy boje (ať už se zbraněmi či holýma rukama), techniky nenápadného pohybování se v krajině, tak třeba různá řemesla, zpěv či tanec.
Praktiky a schopnosti
Legendy (některé nepochybně rozšířeny samotnými nindži) a moderní filmy připisují nindžům až nadpřirozené schopnosti:
Rychlost převyšující sledovací schopnost oka.
Schopnost ukrást naprosto cokoliv (například nošené spodní prádlo) bez povšimnutí okradeného.
Prorážení zdí rukou (i když v případě v Japonsku běžných tenkých dřevěných stěn mohlo jít o skutečnou schopnost).
Rovnováhu umožňující nejen běžet po provaze (nataženém mezi budovami) a stát na meči, ale také se odrážet od stěn budov
